Běžecké bolesti za pohledem fyzioterapeuta

Zdravím všechny nadšené běžce! Za pár měsíců nás čeká start závodu Vltava run 2026 a já bych Vám rád zpříjemnil čekání psaním krátkého blogu o tom, co a jak nejčastěji řeší s vytrvalostními běžci fyzioterapeut.

V životě jsem dělal spoustu různých sportů, které jsem dříve či později opustil, ale rekreačního vytrvalostního běhu jsem nenechal nikdy a je to tak sport, který mě provází celý život. Protože jsem později vystudoval fyzioterapii, tak není divu, že jsem s běžci pracoval i v zaměstnání - ať už při řešení zranění, nebo v rámci prevence.

No ale popořadě… Jsem brněnský fyzioterapeut se soukromou praxí. Lásku k fyzioterapii jsem našel už na střední škole, kdy mi jiný skvělý brněnský fyzioterapeut pomohl s dva roky trvající a velmi silnou bolestí zad po výhřezu ploténky. Hned jsem věděl, že se tohle chci naučit taky, a tak jsem nejprve vystudoval bakaláře na Fakultě sportovních studií v Brně a potom magistra na Fakultě tělesné kultury v Olomouci. Už při studiích jsem průběžně absolvoval různé kurzy se širokým zaměřením a s tím pokračuji i dnes, již osmý rok v praxi. Mezi ty pro mě nejzásadnější kurzy patří DNS, metoda Ludmily Mojžíšové, fasciální manipulace podle Stecca, funkční přístup podle Clary Lewitové, ale i mnohé další.

Rovnou říkám, že i když jsou vytrvalostní běžci u mě v ordinaci často, tak bych určitě neřekl, že se úzce zaměřuji na fyzioterapii běžců. Vždy jsem totiž zastával názor, že pokud chce být fyzioterapeut ve své práci dobrý, tak se úzce specializovat nelze. Proto se často starám například o basketbalisty, volejbalisty, tanečníky, zápasníky, baseballisty a tak dále. Rozhodně ale také nepracuji jen se sportovci, protože mě moje pracovní kroky nevedly vždy jen sportovním směrem. Pokud bych měl vypíchnout dvě pracovní zkušenosti, pak to bude ta první v ParaCENTRUM Fenix, kde jsem pracoval s lidmi po poranění míchy. No a potom naopak poslední zaměstnanecká zkušenost na IC Klinice v Brně, kde byla široká paleta pracovního zaměření, většinou problematika chirurgická, ortopedická a právě sportovní.

Protože jste ale na tomhle webu kvůli závodu ve vytrvalostním běhání, vracím se zpět k tématu… 🙂

V několika na sebe navazujících článcích bych rád představil, co všechno může fyzioterapeut pro vytrvalostního běžce udělat, konkrétně jaká zranění nejčastěji fyzioterapeut s běžcem řeší a jak případně dále pracuje na prevenci potíží.

Konkrétní “běžecké” obtíže jsou rozmanité a setkávám se tak s bolestmi zad, kyčlí, kolen a kotníků. A myslím tím jak potíže kloubní, tak svalové a šlachové, typicky chronické přetížení šlachových úponů nebo akutní svalová natažení či trhliny. Protože by měli mít články nějakou “štábní kulturu”, tak začneme shora, tedy bolestmi zad.

Skvělá zpráva na začátek - podle rozsáhlé souhrnné studie z roku 2020 vytrvalostní běžci bolestmi zad příliš netrpí, a to i přesto, že bolesti zad jsou nejčastějším problémem pohybového aparátu obecně. Z toho můžeme usuzovat, že vytrvalostní běh slouží spíše jako PREVENCE bolestí zad!

Nicméně já se občas setkávám s běžci s bolavými zády. Podle mých zkušenosti ale jejich skutečný problém většinou pochází někde z oblasti kyčlí nebo pánve. Bolesti dolní části zad například často způsobuje bolest hýžďových svalů, pokud se problematické místo nachází na horním svalovém úponu na kyčelní kosti. Bolest se potom projevuje v zádech. V takovém případě je potřeba pracovat na správné aktivaci hýžďových svalů, jejich aktivním protažení a stabilizaci pánve. Ve výše zmíněné studii se uvádí, že nejčastěji jsou potíže zad způsobený špatnou běžeckou technikou, nadváhou, vyšší tělesnou výškou, omezeným rozsahem pohybu do ohybu v kyčlích, zkrácenými zadními stehenními svaly a rozdílnou délkou dolních končetin. Poslední tři důvody odkazují právě na oblast kyčlí a pánve

Mimo to ale nikdy nevynechávám práci s dechem a bráničním dýcháním, protože dechová mechanika je u vytrvalostního běhu velice důležitá a zároveň nám - pokud dobře funguje - slouží jako stabilizátor bederní páteře a pánve. Správné brániční dýchání totiž neznamená prostě “dýchat do břicha”. Většinou to totiž potom vypadá tak, že člověk v dobré víře jenom vytlačuje přední část břicha dopředu. To nám ale k trupové stabilizaci nepomůže. Břicho se nesmí rozvíjet pouze dopředu, ale do všech směrů! Nejtěžší je naučit se dýchat do zadní části břicha, pod spodní žebra zezadu.

Nejjednodušší je dát ruce v bok, kdy palce necháte právě na zadní straně břicha pod spodními žebry a vnímáte, zda se břicho v těchto místech rozvíjí. Protože jsou ale plíce v hrudníku, tak nesmíme zapomenout ani na vyvážené rozvíjení hrudníku, ke kterému je potřeba mít hrudní koš a hrudní páteř dostatečně pohyblivé. Aby rozvíjení břicha i hrudníku bylo rovnoměrné a ve vzájemné spolupráci, je nutná součinnost svalů břišních a zádových spolu s bránicí a svaly pánevního dna. Jak toho nakonec docílit už záleží na pohybovém stereotypu konkrétního člověka, respektive běžce.

Článek připravil Mgr. Petr Pliska (https://fyziopliska.cz/)