Skokanské koleno, ITB syndrom, plantární fascitida

Ve čtvrtém článku si projdeme hned tři diagnózy najednou, a to skokanské koleno (tendinopatie úponové šlachy pod čéškou), běžecké koleno (ITB syndrom) a plantární fascitidu.

Protože předchozí články se věnovaly tendinopatiím, tak logicky začneme právě skokanským kolenem, což je bolest silného úponu (českým názvem patelární vaz) pod čéškou, a to buď na horní části, kde se upíná přímo zespodu do čéšky, nebo na dolní části, kde se upíná na holenní kost. Navazuje na šlachu čtyřhlavého stehenního svalu, jehož průběh začíná na pánvi a stehenní kosti a upíná se šlachou na horní okraj čéšky.

Jedná se o tendinopatii, takže má typické klinické projevy, jako ostatní tendinopatie (dříve zmíněný hamstring a achilovka), v tomto konkrétním případě bolest na pohmat těsně pod čéškou, nebo na dolním úponu vazu na holenní kosti. V tomto místě se bolest pak objevuje i při zátěži na přední koleno, typicky dřepy, výpady, chůze do schodů a hlavně ze schodů, chůze do kopce a hlavně z kopce. V počáteční fázi se může bolest objevit spíše až po aktivitě a pokud se problém dále prohlubuje, tak se začíná objevovat i při aktivitě samotné, kdy nejprve při aktivitě déletrvající nebo silově náročnější a postupně i při aktivitách méně silově náročných.

Správný postup rehabilitace je opět nejprve v prvních dnech zklidnit podráždění, tedy vynechat aktivity, které bolest vyvolávají, ale zároveň se nepřestat hýbat úplně. Jakákoliv aerobní pohybová aktivita, která bolesti nevyvolává, je dobrá i v počátcích rehabilitace. Následně si můžeme pomoci zlepšením pohybových stereotypů pod dohledem fyzioterapeuta. Víme, že skokanské koleno má vazbu na přední stehenní sval, a proto můžeme změnit stereotypy pohybu tak, abychom méně zatěžovali přední stranu stehen a naopak více zapojily svaly hýžďové a zadní stranu stehen. U klasického dřepu například tak, že se více povolíme do kyčlí (více přes kyčle předkloníme trup), čímž dostaneme váhu o něco více na paty (ale ne úplně!), a tím nám koleno nebude chodit přes špičku, což by více zatížilo přední koleno. Ale pozor, pokud budete dělat dřepy úplně přes paty, tak paradoxně přední vaz pod kolenem zatížíte také více. Ze stejného důvodu je dobré se ze začátku vyhnout dřepům s podloženou patou, protože to nám taky posune těžiště dopředu. Fyzioterapeut pak hledá i další nestability v oblasti pánve, kolene, kotníku, ale i trupu, které by mohly vést k vyosení kolene, a tím jeho přetěžování.

No a potom je samozřejmě opět důležitý onen silový trénink s frekvencí 2x-3x týdně, kdy začínáme s menšími váhami a zhruba 12 opakováními, následně zvyšujeme zátěž a snižujeme počet opakování až na 6. V rámci tohoto silového tréninku už může být naopak dřep s vyvýšenou patou dobrá volba, stejně jako například dřep na jedné noze. To už závisí na konkrétním člověku. Následně přidáváme i dynamická, plyometrická cvičení. Pokud je silový trénink ze začátku moc náročný a vyvolává bolest, můžeme i zde začít 45 vteřinami drženého svalové stahu, ve 3-5 sériích. Například vleže na boku u zdi, kdy o zeď je opřený gymnastický míč, proti kterému tlačíme holenní do natažení kolene ve středním rozsahu natažení kolene.

I při řešení skokanského můžeme běhat, pokud najdeme tolerovanou vzdálenost a zátěž! Ze začátku samozřejmě v nižších rychlostech, menším převýšení i v menším počtu kilometrů a postupně přidáváme. Vždycky bychom ale měli přidat buď počet kilometrů, nebo rychlost, nebo převýšení. Nikdy nepřidávat více faktorů najednou!

V akutní fázi často pomůže i podkolenní páska, což je obyčejná pevná páska na suchý zip, kterou si připnete pod koleno, a tím snížíte tah za úpon patelárního vazu na holenní kost.

Dalším častým trablem běžců je tzv. běžecké koleno - ITB syndrom, tedy syndrom iliotibiálního traktu. Iliotibiální trakt je pevná vazivová struktura, kterou napíná malý sval na vnější straně pánve (napínač stehenní povázky) a velký hýžďový sval, a která se upíná až pod kolenem z vnější strany kolene pomocí pevné šlachy. Proto je vnější strana stehna na pohmat pevnější než vnitřní, hlavně u mužů.

Dříve jsme se myslelo, že bolest vyvolává tření úponu šlachy na vnějším koleni o hranu stehenní kosti, ale dnes se předpokládá spíše útlak měkkých tkání a cév mezi tímto vazem a právě stehenní kostí. Víme také, že velký vliv na tento problém mají kolena do X, což je většinou způsobené nestabilitou pánve v boční rovině, kterou způsobuje oslabení středního a malého hýžďového svalu. Ve fyzioterapii i v silovém tréninku se tedy zaměřujeme na posílení těchto svalů a obecně na stabilizace pánve, kyčle, kolene a kotníku v boční rovině. Pomocnou terapií mohou být masáže velkého hýžďového svalu a napínače stehenní povázky, případně protažení napínače stehenní povázky, případně protažení celého IT traktu. V nejnovější literatuře se ale pasivnímu protahování velký vliv nepřisuzuje.

Posledním dnes rozebíraným běžeckým problém je plantární fascitida, což je bolest plosky (planty) způsobená chronickým přetěžováním. Dnes už se ale nepoužívá název fascitida, protože to poukazuje na zánět. Zánět ale není tou zásadní složkou, i když může, ale nemusí být přítomný. Nově se tedy používá spíše plantární fasciopatie - tedy chronicky přetížený vazivový pruh na plosce, kdy bolest může, ale také nemusí být doprovázena zánětem.

No a tady už se nejedná o bolest šlachy, ale fascie, takže to není tendinopatie, ale fasciopatie a i rehabilitace se bude lišit. Každopádně průběh fyzioterapii bývá podobný jako při v předchozím článku zmíněné tendinopatii achilovky. Pracujeme tedy s lýtkovým svalem přes různé silové výpony a zároveň stabilizujeme celou dolní končetinu do optimálního pohybového stereotypu, což už zase závisí na konkrétním člověku.

Protože to ale není tendinopatie, tak zde můžeme plosku i pasivně protahovat a většinou je to s efektem. Já používám například sed na patách s oporou prstů. Kromě toho je pak s výhodou podložit prsty ručníkem, když se trénují právě silové výpony na schodku. Na schodku se stojí pouze na špičkách a paty jsou mimo, tím pádem lze jít do většího protažení celého lýtka (jako u tendinopatie achilovky v její střední části, jak bylo popsáno v minulém článku). No a když podložíme i prsty, tak právě výrazně více protáhneme i celou plosku.

Každopádně se i zde ukazuje, že základem je aktivní přístup k problému! 🙂Jako pomocná terapie pak bývá vhodná rázová vlna, ale aktivní výše popsaný přístup je zásadní.

V dalším a zároveň posledním článku si projdeme to, co sledovat u běhu samotného a jakým způsobem můžeme na běžecké technice pracovat a taky jakým způsobem nám běžecká technika ovlivňuje potíže které jsme si doposud popsali.